Má dáti – dal. Aneb jak to máme s dáváním a přijímáním?

Posledními měsíci se více než kdy jindy prolíná téma dávání a přijímání. A hlavně rovnováhy! Otevírají se zajímavá témata a otázky:

• Kde všude dáváme příliš, aniž bychom cítili, že se nám investovaná energie vrací?
• Kde všude se bojíme říct si o adekvátní odměnu, abychom nepůsobili hamižně, vypočítavě nebo neslušně?
• Kde všude něco „darujeme“ (čas, energii, služby, peníze…), aniž bychom to doopravdy chtěli a vycházelo to z našeho srdce?
• Kde všude si nedovolíme přijímat, protože je nám to trapné nebo se bojíme závazku?

Tato témata jsou obzvláště náročná, pokud je neřešíme s „cizími“ lidmi, ale na rovině blízkých vztahů, které bývají plné očekávání. Navzdory určité trapnosti, která se s těmito otázkami mnohdy pojí, nás učí více naslouchat tomu, jak to s dáváním a přijímáním doopravdy máme. Stačí si pokládat jednoduché otázky: Je pro mě tato dohoda v pořádku? Necítím z ní svírání kolem žaludku? Je to pro mě čisté? Nemám z toho všeho přeci jen trochu „cinknutý“ pocit? Tam, kde se ozve tiché vnitřní cinknutí a nepříjemné svírání v těle, bývá lepší zpozornět. S velkou pravděpodobností někde vznikla nerovnováha v „má dáti a dal“. Nemá cenu z ní vinit druhou stranu, odpovědnost totiž leží výhradně na té naší. Jen my sami nejlépe víme, z čeho máme čistý pocit a kde už je to „cinknuté“. Jen my sami zodpovídáme za uhlídání svých hranic a za udržení zdravé rovnováhy v dávání a přijímání.

P. S. Je nesmírně zajímavé sledovat rozdíly v dávání ze srdce a v dávání z povinnosti nebo ze „strachu“ (ať už z čehokoliv). Nesou v sobě úplně jinou energii. Vřele doporučuji tyto pocity následovat a kdykoliv uslyšíme tiché vnitřní „cinknutí“, zpozornět. Pravděpodobně někde vznikla nerovnováha.