Michaela Seewald

Když o Michaele Seewald, zakladatelce multimediální společnosti V24 Media a vydavatelce Vogue CS, pátráte na internetu, mnoho osobních informací nenajdete. Podobně opatrná je i v kontaktu mezi čtyřma očima, během něhož váží každé slovo. O to větší radost máte, když vám do svého pečlivě chráněného soukromí dovolí nahlédnout alespoň na chvilku.

---

Plno lidí možná napadne stejná otázka: Proč se úspěšná právnička rozhodne vydávat česko-slovenskou edici módního magazínu Vogue?

Asi vás to překvapí, ale nápad vydávat Vogue vznikl spontánně při večeři se známými. Tehdy je zaujalo, s jakým nadšením mluvím o módě, uměleckém a mediálním světě. Ptali se mě, proč všechny tyto vášně nespojím do jedné a nepustím se do vydávání módní bible, která v Česku do té doby chyběla. Hned druhý den jsem se intenzivně vrhla do práce a od té doby jsem nepřestala.

Nápad byl evidentně spontánní, ale přípravy tak rozsáhlého projektu musely zabrat spoustu času…

V zásadě dva roky. Zpočátku jsem s vybraným týmem pracovala na prezentaci, vizi a celkové strategii. Poté následovala jednání o podmínkách, udělení licence a prezentace týmu.

Vydávat bibli módy na českém a slovenském trhu je pro vás nepochybně splněným snem, ale také poměrně velkou výzvou. Provázely ji nějaké pochybnosti?

Vlastnictví práv na jednu z nejznámějších značek na světě samozřejmě přináší významnou příležitost. V průběhu času mě sice zklamali někteří z těch, kdo pro mě pracovali, ale to je součást byznysu a čekala jsem to od začátku. Jako v každém podnikání jsou tím nejnáročnějším problémem lidi, lidi a lidi – průběžně jsem musela vyměňovat ty, kteří nesplňovali mé požadavky. Každopádně platí, že ať už se děje cokoliv, rozhodně nemám v úmyslu se vzdávat. Dnes mám v rámci segmentu nejlepší tým v Česku a na Slovensku a jsem za to moc vděčná.

Opravdu vás nikdy alespoň na chvíli nepřepadl pocit, že jste si vzala příliš velké sousto?

Vlastně ne. Možná vás to překvapí, ale někdy v budoucnu bych se ráda pustila do něčeho většího. Česko a Slovensko jsou poměrně malým trhem, který se dá dobře zvládnout.

Mluvíte o zvládnutelnosti. Jak vnímáte skutečnost, že jste do rozjezdu a následného chodu Vogue CS investovali již několik desítek milionů korun? Dává vám prodloužení licence navzdory tak vysokým nákladům smysl?

Je zajímavé, jak si lidé mnohdy pletou investice potřebné k dosažení výnosů se ztrátami. Ve vydávání Vogue CS vidíme podstatný přínos a licenci prodloužíme daleko do budoucnosti. Tento projekt jsme vždy chápali jako dlouhodobý a jsme připraveni vyhrát. Když jsme spustili mediální společnost V24 Media, pod jejíž záštitou Vogue CS vydáváme, bylo naším cílem vybudovat podnik nové generace, který vlastní některé z nejznámějších značek časopisů na světě a také navrhuje a vyvíjí softwarové a analytické nástroje přinášející zisk vydavatelům po celém světě. Tento typ podnikání vyžaduje značné investice a čas.

Řada lidí s oblibou tvrdí, že „print“ je mrtev. Jak vidíte budoucnost tištěných médií vy?

Budoucnost tištěných médií spatřuji především v partnerské spolupráci s digitálními médii, kde aktuálně existuje největší příležitost k růstu. Kromě jiného mám za to, že pokud čtenářům nabízíte časopis nejvyšší kvality s atraktivní tiskovou úpravou, poskytujete jim silný smyslový zážitek, který zasahuje hluboko do psychiky a vytváří dlouhodobější dojem. Mnoho neurovědců tvrdí, že papírový obsah je pro čtenáře ve skutečnosti mnohem zapamatovatelnější než ten digitální. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč luxusní značky stále utrácejí tolik za tištěná média, zejména v oblasti reklamy.

Jak se vám pracuje a tvoří v době, kdy printová média kvůli koronaviru a dalším faktorům spíše trpí?

Ačkoli Covid-19 přinesl určité výzvy takřka pro jakékoli podnikání, je také významnou příležitostí ke změně způsobu, jakým funguje vydávání módních časopisů a celý mediální segment. Současnou situaci vnímám jako jedinečnou příležitost k narušení ustálené praxe, která jednoduše nefungovala a měla se už dávno změnit. Ráda říkávám – staré pryč, nové sem! Pokud jde o kreativitu a tisk, současné prostředí vytvořilo mnoho příležitostí, jak být kreativní zcela nečekaným způsobem.

Můžete být konkrétnější?

Za všechno mluví jeden příklad z loňského léta, kdy jsme fotografovali americkou modelku, návrhářku a podnikatelku Kylie Jenner pro tištěné vydání Vogue CS. Bylo to pravděpodobně na vrcholu pandemie ve Spojených státech s významnými omezeními v Kalifornii, kde Kylie žije. A tak nám nezbývalo, než najít novou cestu a vytvořit náhradní způsob focení přes Zoom vlastním iPhonem modelky. Zatímco se Kylie na západním pobřeží probouzela, náš tým v Evropě už několik hodin pracoval. Všem jsem volala a říkala jim, že se chystáme přepsat dějiny. Ikoničtí Morelli Brothers v Miláně spolu s naším tvůrčím týmem v Praze fotili Kylie pomocí Zoomu a iPhonu v její vlastní ložnici. V době, kdy chod takřka celého světa zastavil lockdown, jsme vytvořili jedinečný náhradní způsob focení. Návratnost této investice se zcela vymyká jakýmkoli tabulkám. Výsledek byl skvělý a zpráva o tom, že česko-slovenský Vogue nafotil obálku pomocí iPhonu, obletěla svět.

Pohybujete se ve světě lifestylu, kterému často vládne určitá dávka přetvářky a pokrytectví. Jak se s ní vyrovnáváte?

Mediální průmysl byl vždy tvrdý byznys. Musíte mít hroší kůži a vášeň, vytrvalost a touhu vyhrát. Pokud jde o další často opakované nesmysly – kdykoli se o Vogue CS mluví, ať už pozitivně, nebo jinak, jsme tím nadšeni. Žádné jiné publikaci se nedostává takové pozornosti.

Mnoho neurovědců tvrdí, že papírový obsah je pro čtenáře ve skutečnosti mnohem zapamatovatelnější než ten digitální. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč luxusní značky stále utrácejí tolik za tištěná média, zejména v oblasti reklamy.

Před časem vzbudil poměrně velký rozruch zejména úvodník šéfredaktorky Vogue CS Andrey Běhounkové, ve kterém nabádala v době největší pandemie k nenošení roušek. Jak to osobně hodnotíte?

Není to tak, její úvodník byl prostě nešťastně interpretován a zcela vytržen z kontextu. Andrea v něm psala, jak důležitý je osobní kontakt pro vytvoření časopisu a že jedinečný styl této tvorby nelze přenést na práci on-line. Není tam jediné slovo proti rouškám. Kromě toho úvodník vznikal ještě v období před úplným uzavřením, a když pak přišlo, samozřejmě jsme všechna platná vládní nařízení dodržovali.

Když o vás člověk pátrá na internetu, dozví se jen velmi málo osobních informací. Podařilo se mi zjistit pouze to, že žijete střídavě v Praze a v New Yorku. Kolikrát do roka se mezi jednotlivými světadíly přesouváte?

Manžel je Američan, a tak trávíme část roku v New Yorku a dalších částech Spojených států. Bohužel jsme tuto zimu museli kvůli covidu naše plány značně pozměnit. Těšíme se, až se cestování vrátí zpátky do normálu.

New York versus Praha. Které z těchto dvou tak odlišných měst je vašemu srdci bližší?

New York pro mě ztělesňuje především neustálý rytmus eklektického a pulzujícího města, které se nikdy nezastaví a které je pro mě zdrojem energie v dobrém i zlém. Vždy, když tam přiletíme, začnou mi hlavou vířit nové plány a myšlenky. V letních měsících se pak obvykle přesouváme k jezeru Lake George ve státě New York kousek od kanadských hranic. V čase prázdnin tam přijíždí plno rodin, aby si tu odpočinuly v nádherné přírodě u jezera. Moc ráda se tam pravidelně vracím. Praha je pro mě srdeční záležitost. Bydlím tady od osmnácti let, vystudovala jsem tu a našla jsem si tu spoustu přátel. Protože jsem se narodila v Československu, vždycky jsem Prahu vnímala jako své hlavní město. Je krásná a báječná v každém ročním období. Toulat se místními uličkami je pro mě balzám na duši.

V čem se podle vás Češi nejvíce liší od Američanů?

Američanky jsou podle mě o něco ambicióznější a sebevědomější, což je možná dané také tím, že v USA vládne striktní genderová rovnoprávnost. V Česku máme v této oblasti stále ještě určité rezervy, proto bývají místní ženy méně sebejisté, a to navzdory své nezpochybnitelné kráse a inteligenci. A co se mužů týče… Určitě bych je nerada házela do jednoho pytle, ale myslím, že Američané více vyznávají tradiční hodnoty. Možná i to je ten důvod, proč jsem si jednoho z nich vybrala za manžela.

Licenci k vydávání Vogue údajně zakoupil právě váš manžel. Lze prozradit, na jak dlouho a kolik stála?

S rozjezdem V24 Media mi pomáhal manžel, který má značné zkušenosti v budování a investování do úspěšných mediálních a softwarových společností po celém světě. Ohledně podmínek licence však nemůžeme zveřejňovat žádné další podrobnosti.

V čem vás váš muž nejvíce ovlivnil?

Můj manžel je mým mentorem, který mi hodně radí nejen v byznyse, ale i v osobním životě. Vnímám ho jako takový silný pilíř. Vždy mě vedl k tomu, že je lepší zvolit bolest disciplíny před bolestí lítosti. V praxi to znamená, že cokoliv člověk zkusí, má nějaký smysl. I proto se snažím využívat každou výzvu, kterou mi život přinese, ať to stojí, co to stojí. Spojení nás dvou je vlastně docela zajímavý paradox – manžel pochází z New York City, z obřího pulzujícího velkoměsta plného světel. A já jsem z Komáran – malé vesničky na východě Slovenska obklopené nádhernou přírodou.

Když se řekne východní Slovensko, představím si spíše skromnější poměry. Jaké bylo vaše dětství?

Tatínek byl učitel, vzdělaný člověk. Oba rodiče pak mě i sestry motivovali k tomu, abychom studovaly a přichystaly si lepší budoucnost. Východní Slovensko tehdy nenabízelo pro mladé lidi příliš dobrou perspektivu a jinak tomu bohužel není ani dnes. Všechny tři jsme jejich rady uposlechly a každá šla za svým snem. Myslím, že právě díky poměrům, z kterých pocházím, stojím pevně nohama na zemi a jsem vděčná za každý den a za každou zkušenost. Jsem přesvědčená, že když člověk chce, dokáže vlastní pílí a vůlí úplně všechno.

Myslím, že díky poměrům, z kterých pocházím, stojím pevně nohama na zemi a jsem vděčná za každý den a za každou zkušenost.

Říká se, že čím je člověk starší, tím jsou pro něj návraty ke kořenům důležitější. Platí to i o vás?

Určitě. Pravidelně se do Komáran s dcerkami vracíme každé léto před tím, než odlétáme do Ameriky. Rodiče mají domek se zahradou, ze které je vidět nádherný vrch Šimonka. Jako dítě jsem vždycky sledovala, jak za tím překrásným kopcem zapadá slunce, a říkala jsem si, že tam někde daleko je velký úspěšný svět, který na mě čeká. A tenhle sen se mi nakonec doopravdy splnil.

Rodiče na vás musejí být pyšní.

Myslím, že jsou. Když si tatínek na východním Slovensku kupuje Vogue, tak se paní v trafice nezapomene pochlubit, že časopis vlastní jeho dcera. Je jasné, že tam na něj koukají tak trochu jako na blázna, v tamějších poměrech tato informace vyznívá celkem absurdně. Ale právě ona je důkazem toho, že nic není nemožné.

Michaela Seewald
  Vystudovaná doktorka práv absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a studium na Evropském Institutu Univerzity v Curychu. O právu duševního vlastnictví a reklamě přednášela na Vysoké škole ekonomické. Spoluzaložila advokátní kancelář SV Law v Praze, kde se specializovala na právo duševního vlastnictví a poskytovala poradenství předním mediálním, módním a technologickým společnostem. Před třemi lety založila spolu se svým manželem mediální dům V24 Media, který vlastní a zároveň zde působí jako ředitelka a zodpovídá za strategické směřování firmy. V roce 2018 uvedla na český a slovenský trh módní časopis Vogue CS, na který získala licenci od vydavatelství Condé Nast.   

Nezkrácená verze rozhovoru vyšla v lifestylových novinách WHAT.